Někdy malé, nevinné či vtipné, jindy tíživé až škodlivé. Přemýšleli jste někdy, jak může rodinné tajemství vašich předků ovlivňovat váš současný život?
Když jste se kdysi lépe poohlédli v bytě vaší babičky nebo rodičů, možná se vám podařilo objevit u nich nevídané a možná i nevítané poklady.
Dopis ukrytý za svatebním obrazem, který kompromituje vašeho dědečka, fotografie, ze kterých je povystřihována jistá osoba, nebo záhadný oddací list vaší babičky, na kterém figuruje jiný muž než váš dědeček. I taková tajemství se ukrývají v mnoha rodinách.
Rodinný make-up
Možná se ptáte, proč si dělat na toto téma vůbec starosti. V rodinách se často vyskytují tabu, o kterých se nesmí mluvit. Většinou jsou spojeny s pocity viny nebo velkým strachem.
Zadržování tajemství je vlastně prevencí před možným ohrožením, bojíme se, co by si o nás druzí pomysleli a jaké následky by mohlo přinést odhalení. Může jít o traumatické události, bolestné vztahy či zahanbující situace, na které bychom nejraději úplně zapomněli.
Psycholožka a psychoterapeutka Hana Ščibranyová vysvětluje, že tajemstvím se často snažíme zakrýt nějaký morální delikt – pokud jsme udělali něco, co jsme neměli nebo naopak neudělali jsme, co jsme měli.
Ne všechna tajemství však musí mít nálepku negativně, protože některá nám mohou pomáhat. Kdybychom je prozradili, mohli bychom být příliš zranitelní nebo by se vytratilo něco cenného z naší intimity. Podle Johna Bradshawa, autora knihy Rodinná tajemství, jsou některá tajemství vždy konstruktivní – jsou to ta, která chrání lidskou důstojnost, svobodu, vnitřní život člověka a tvořivost.
K pozitivním a nevinným tajemstvím můžeme zařadit různá překvapení, dárky nebo drobné tajnosti, o kterých vědí jen sourozenci či manželé.
Putování generacemi
Dana měla problém s tím, že její manžel byl nevěrný. Ne jednou ani dvakrát, bylo to už tak očividné, že se na to zkrátka nedalo nepřijít. Zajímavé bylo, že když začala svůj problém řešit, najednou zjistila, že ve stejné situaci byla i její máma.
Její se však podařilo manželovu nevěru dobře utajit, takže dcera nic netušila. Může nás ovlivnit i to, o čem nevíme? Našla jsi Dana podvědomě podobného muže?
Podle Bowenovy teorie, kterou zmiňuje John Bradshaw ve své knize, se určité problémy zvyknou přenášet z jedné generace na druhou, tedy rodič může nevědomě přenést své temné tajemství na dítě.
Psycholožka Hana Ščibranyová vysvětluje Daninu zkušenost takto: „Je velmi důležité, jak spolu komunikovali rodiče, když jsme byli ještě děti, protože tehdy se učíme, jak to funguje mezi muži a ženami.
Když dospějeme, často ve vztazích automaticky opakujeme, co jsme se spontánně naučili ve své rodině. Pokud v ní nebyla odhalena nevěra a matka úmyslně přehlížela její významné signály, může se stát, že dcera si osvojí podobný vzorec chování v krizových situacích.
Kdyby se toto téma v rodině řešilo, mohla si Dana v té době promluvit s otcem, nahlédnout na věc také z jeho pohledu a mohla znát motivaci své mámy zůstat s takovým partnerem.
Určitě by však řešení krize mezi rodiči přispělo k jejím jiným zkušenostem v partnerství. Protože problémem většinou nebývá samotné tajemství, ale to, co s ním uděláme.“
Odhalit či nechat tak
Člověk je od přírody tvor zvědavý, proto když tušíme, že někdo má tajemství, rádi se vrhneme do pátrání, případně si zbytek domyslíme.
„Pokud nemáme nějakou informaci dokončenou, i kdybychom z ní znali devadesát devět procent, máme tendenci zaměřovat se právě na to jedno procento, které nám chybí k celistvosti,“ vysvětluje Hana Ščibranyová.
Je přirozené mluvit o věcech, jen je třeba se připravit i na to, že ne každý chce o všem mluvit. Přestože porozumění naší minulosti a předkům nám může pomoci pochopit vlastní svět ještě před tím, než se pustíme do zkoumání rodokmenů a sestavování rodinných map, měli bychom si být vědomi, že můžeme narazit i na něco, co jsme možná ani nechtěli vědět.
A co když my sami víme něco, o čem ostatní členové rodiny ani netuší? Prozradit to či ne? „Záleží na velikosti a povaze tajemství. Například dětem nebudeme předem říkat, co mají vědět až jako dospělé a vzhledem k jejich limitovanému rozumovému nebo emocionálnímu zpracování informací je nezahlcejme zbytečnými a předčasnými detaily,“ radí psycholožka Ščibranyová.
„Kromě toho záleží i na tom, zda jde o malé tajemství, které zvládáme, nebo se postupně nafoukne natolik, že nás začne ovládat. Je nebezpečné, když nás nějaká myšlenka pohltí tak, že začne omezovat naše běžné fungování.
Tehdy můžeme začít bloudit a ztrácet se v kruhu tajemství, což může ohrožovat naše zdraví. Například, pokud člověk někomu ublížil, nezasáhl nebo neudělal něco, co si myslí, že měl, a ví o tom jen on, může z toho onemocnět nejen po psychické stránce, ale i fyzické.
Nejlepší je vyhledat odborníka nebo se svěřit někomu blízkému. Jen tehdy může nastat důležitý posun a léčba,“ upozorňuje Ščibranyová.
